Vodní park Čabárna Lážnovský

Vysoké hodnoty pH v průběhu vegetačního období vedou ve velkém počtu kapřích rybníků k poškození ryb a odpovídajícím hospodářským ztrátám.K tak vysokým hodnotám pH dochází ačkoli je v rybnících naměřeno silné vázání kyselin,což by muselo podle klasického měřítka ohraničovat v rybnících pro kapry pH hodnoty na podstatně nízký stupeň.Příslušná literatura stanovuje chemické a biologické souvislosti v rybnících pro kapry,zvláště úlohu kyseliny uhličité zpravidla nepochopitelně,to znamená téměř nesprávně.Mimo t si vynucují nové vědecké poznatky o užitečnosti různých forem kyseliny uhličité,jako přes proces „biogenního odvápnění“ rozvahu o několika kapitolách o rybnících pro kapry.Tyto souvislosti by měli být představeny v následujícím.Zvláště by měla být ukázána centrální úloha kyseliny uhličité a její použitelnost v rybnících.

 

Nedostačující použitelnost volné kyseliny uhličité pro fotosyntézu vede k chybnému vývoji v rybníce.Bezprostřední příčinou výše jmenované vysoké hodnoty pH je probíhající fotosyntéza vznášejících se řas a vodních rostlin.Fotosyntéza je jako základ produkce žádoucí a je podporována hnojením.Dostane se přitom ale rovnováhy zásobování potravou,takže uhlík ve srovnání s fosforem a zásobami dusíku se stává nedostatkovým a tím bude voda pro nedostatek kyseliny uhličité zásaditá.Uhlík jako nedostatkový faktor neznamená přitom bezpodmínečně,že růst řas pro nedostatek kyseliny uhličité by musel co do množství zvláště omezen.Mnohem více rostou pod vlivem nadbytečného fosforu ony druhy řas v mimo konkurenčním masovém vývoji,které jsou specializovány na nutnost příjmu těžkých zužitkovatelných uhlovodanů,a které mohou způsobit dramatické zvýšení hodnot pH.Opatření,která mohou zabránit takovému chybnému vývoji v rybníce,nebo proti němu bojovat,se zaměřují na to,že vedle zabránění přebytku fosforu zabezpečí v pravý čas použitelnost dostatečného množství volné kyseliny uhličité.

 

Nedostatek kyseliny uhličité je třeba vidět v souvislosti s jinými hnojivy.Z anorganických hnojivových solí by se měli vyrábět v klasických rybnících pro kapry „rybí hmota“.Toto je zprostředkováno prvopočáteční rostlinou produkcí biomasy,která se přemění potravinovým řetězcem na „rybí hmotu“.Chemická analýza živočichů v rybníce dává průměrné složení nejdůležitějších chemických prvků C      H      O    N    P  =BIOMASA.To znamená,že vedle složení chemických částí vody,tj.vodíku a kyslíku musí být k dispozici tzv.výživné elementy v následujícím chemickém poměru:P(fosfor):N(dusík):C(uhlík)=1:16=106,když by ani jeden z nich neměl být žádným omezujícím faktorem produkce.Aby se mohly znázornit chemická množství poměrů výživných prvků,jsou na zobrazení jedna uvedena vynaložená množství hnojivových substancí,vody a kyseliny uhličité,která jsou nutná pro hektarovou produkci na 500kg ryb.Přitom jsou vzaty v úvahu jen ta množství,která v rybě samotné zůstanou.Ztráty jako bahno nebo odtok způsobují vyšší náklady.Ještě se srovnává spotřeba fosfátu ve formě 26kg superfosfátu se superfosfátem doporučeným v množství 300kg superfosfátu v brožuře č.359 od J.Lukoviče.Nejprostší následek nerovnováhy výživy byla omezena výroba s nevyužitým přebytkem jiné výživy.Je tomu tak jen při omezení fosforu.Při omezení dusíku nastupuje naproti tomu růst modrých řas ve větším množství,které mohou využít plynný dusík.Jsou přece jen v rybí produkci zejména proto problematické,že řada druhů modrých řas vede k chuťovému omezení ryb.Omezená možnost využití uhlíku nakonec vede vždy k vysokým hodnotám pH.V přirozených vodách je fosfor na základě svých chemických vlastností téměř vždy nedostatkovým faktorem.Jeho ohraničené množství přes jeho omezenou potřebu omezuje produkci.Kapří rybníky jsou naproti tomu přes úmyslné hnojení nebo přes vysoké zatížení zásobování vodou,často v situaci přebytku fosforu,takže zpravidla kyselina uhličitá je nedostatkovým faktorem.Tento problém je ostatně v rybničním hospodářství a literatuře v principu znám.Různorodé výklady o vápně a silném vázání kyselin směřuje k řešení tohoto problému.Jsou přece jen bohužel většinou chybná.

Řasy a rostliny mohou užívat jako pramen uhlíku jen volné kyseliny uhličité a uhlovodany

Ale zejména zhodnocení uhlovodanů vede k extrémním pH hodnotám ve vodě.Kyselina uhličitá je v principu ve vodě obsažena ve čtyřech

různých formách,jejíchž vztah je vyjádřen na obr.2 str.53.

Obrázek dvě ukazuje v jaké přírodně zákonné souvislosti hodnota pH vody vzájemně mezi sebou stojí koncentrované části formy rozpuštěné kyseliny uhličité.Přitom bude nejvíce CO  kysličník uhličitý a H   CO  (kyselina uhličitá)pro svůj blízký stejný vztah jako volná kyselina uhličitá vzájemně existovat.Toto zobrazení neříká nic o absolutním množství rozpuštěné kyseliny uhličité,protože toto se může změnit dýcháním,fotosyntézou stejně tak jako srážením nebo rozpuštěním vápence nebo dolomitu.Pro všechny vláknité řasy a vodní rostliny je volná kyselina uhličitá bez zvláštního vynaložení zužitkovatelná.Její elektricky nenabité částečky mohou volně proniknout stěnami buněk.Jen specializovaný díl řas a rostlin má proti tomu mechanizmus aby mohl přijímat uhlovodany. Výhoda spočívá v tom,že elektricky negativně nabité a proto nijak volně kmitající částice uhlovodanů cíleně berou na sebe a ještě výměnou proti jiným negativně nabitým iontům vytváří Hydroxylion(OH).Tato výměna je nutná,aby elektrická nábojová rovnováha byla zachována,aby se zabránilo aby řasy byly negativně elektricky nabity.Když je volná kyselina uhličitá fotosyntézou spotřebovaná,omezuje se její poměrný podíl ve srovnání k uhlovodanům.Jak je zřejmé z vyobrazení 2,vede to k vyšší hodnotě pH.Je-li naproti tomu použito uhlovodanů,je jak je ukázáno řasami nebo rostlinami uvolněno odpovídající množství hydroxylionu.Tyto odlučují opět další odpovídající množství uhlovodanů,každý jeden iont vodní hmoty z čehož vzniká odpovídající množství uhličitanů.Tomu překáží dvakrát se zmenšující množství vyloučeného uhlovodanu na jednoduše zvýšené množství uhličitanů.Jak ukazuje obrázek 2 je zřetelné zvýšení hodnoty pH,známé v praxi opětovně jako přirozený následek.(Na pokles uhličitanů a iontů kalcia jako nerozpuštěného uhličitanu vápenatého,ke kterému pomalu dochází,musí později dojít)

 

Podle stanoviska botanické vědy není možné využití uhlíku rostlinnými vodními organismy.Vědec Šeperklaus(1961)usuzuje na jedno takové využití z prudkého zvýšení hodnoty pH u fotosyntézy moru kanadského.Zde on popisuje formy kyseliny uhličité jako molekulární sloučeniny vápence,podlehl zde omylu,že základní reakce vody by musela na tvoření hydroxydu vápenatého zpětně použít nikoli základní vápenec,ale zpětně se vrátit k uhličitanu vápenatému.Tato mylná myšlenka v domnělém pořadí druhů vápence vede v literatuře k tomu,že mnozí autoři nechají v rybníce vznikat(působit) pálené vápno rostlinou činností.Jak již vědec Pia(1933) se zřetelem na Šeperklause důtklivě nabádal,měli bychom se principiálně vystříhat psát rozpuštěný uhličitan vápenatý jako CaCo  .tento způsob napsání vypadá vždy jako nerozpuštěné a proto také na ionty nerozpuštěné spojení(vápenec,kotelní kámen,mořská křída,mramor atd.)Rozpouští-li se kyselý uhličitan vápenatý,tvoří se elektricky kladně nabité částice kalcia,tedy ionty Ca a elektricky záporně nabité ionty uhlíku Co  .Nezávisle od iontů Kalcia se chovají ionty uhlíku jako volní účastníci na rovnovážném systému forem kyseliny uhličité.Mimoto přesto existuje substance,uhlovodan vápenatý se vzorcem Ca(HCO  )vůbec ne rozpuštěný,ale jako pevná látka.Uhlovodan vápenatý leží vždy volně ve vodě ve formě kysličníku uhlovodanu nezávisle na tom,zda odpovídající množství iontů kalcia,iontů magnesia nebo jiných elektricky kladně nabitých iontů,jsou ve vodě k dispozici a zda slouží jako elektricky vyrovnávací náboj.

Užitečné součásti rozpuštěné kyseliny uhličité ve vodě pocházejí z vydechování organizmů,ovšem ne ve vzduchu a také nikoli z půdního uhlíku.Pro užitečnou kyselinu uhličitou bývají mylně jmenovány dva prameny,obsah kysličníku uhličitého ve vzduchu a obsah uhlíku ve vápencové nebo dolomit obsahující půdě.pravdou je téměř výlučně vydechovaný z organického materiálu pocházející kyselina uhličitá jako pramen vodné kyseliny uhličité a pramen užitečné poloviny uhlovodanů.Vzduch obsahuje jen 0,03% z celkového obsahu kysličníku uhličitého.Přesto,že se kysličník uhličitý ve vodě mnohem lépe rozpouští jako jiné vzdušné plyny,má tento omezený obsah ve vzduchu za následek,že se volná kyselina uhličitá ve vodě při intenzivním kontaktu se vzduchem rozpouští.